________________
- 24 -
Roztržka ovšem byla připravována již dlouho před tím, když se projevovaly v lůně církve rozličné výklady nauky, které se neshod ovaly s tradicí, udržovanoá vůdci církve, kteří byli znelí celého siddhantu, ke konečné roztržce však došlo z popudu isto vnějšího. Podnětem byl hladomor, který tehdy vypukl v severní Indii. Bhadrabábuh s částí mnichů odešel do jižní Indie, jež byla ušetřena hladomoru, kdežto část moichů vedená Sthúlabhadrem zostala v severní Indii. Mezi mnichy, kteří zůstali v severní Indii, snad v důsledku s trádání zaviněných hladomorem, se ujaly některé zvyky, které nebyly ve shodě s naukou Mahávírovou. Zejména užívali nějakého šatu, pročež byli zváni ardhaphálakán.'
tsh 40) Z těchto ardhaphalaxů se vyvinula později, někdy v prvním století n.l. gekta svétámbar:. 41) Za nepřítomnosti Bhadrabáhuovy evolal Sthúlabhadrah koncil do Pátaliputra, na němž byl ustaven džinistický kánon (siddhantah). Ten však Bhadrabábuh a jeho stoupenci neuznali.
Bhadrabáhuh zemřel r. 297 px.2.1., Sthúlabhadrah r. 252 př.n.l. Bhadrabánuh je poslední z těch, kdo znali nazpaměť celý kánon, poslední z mistrů, kteří právě proto se zvali śruta-kévalinové. Po nich následovali dasápurvinové, kteří znali deset purv, po nich ekádasánginové, zoalí jedenácti ang atd.
Každý z těchto církevních otců založil svou školu, měl zástup učedníků, zvaný ganah. Ganah se dělil na menší skupiny podle učitelů, z nichž byly zvány některé sákhá, jiné kulam. Rozdíl mezi jimi není již zcela jasný, 42Ostatně se toto rozdělení vyskytuje teprve po Bhadrabábuovi a později se mění u évétákbsrů na rozdělení ve školy, zvané gačchá, které se rovnaly asi původním gandi. Téchto svétánbarských škol je nyní v Gudžerátě celkem osm, z nichž Kharataragadchá je nejvýznamnější. Během času se však také rozdělila v menší skupiny, jako jsou např. Tapá-gaččna43), Andala-gaččhá atd. Tyto školy be 11ěí od sebe navzájem jenom velmi nepatrně v úkonech předepsaných rádovou disciplinou, a vedle toho tím, že se skoro každá gaččná věnuje studiu jiného oboru džinistické nauky. Tak např. tapá-gadchá věnuje největší pozornost logice.
V minulosti však zcela jistě v rozdělení na školy ležel základ rozkoli, a není vyloučeno, že již před Bhadrabábuem byly neavornosti a žárlivosti mezi některýni učiteli, což se snad zrcadlí i v rozdílech seznamné církevních otců před Bhadrabáhuem. Po smrti Bhadrabánuove a Sthulabhardově se poměry vyvíjely tak, že vznikaly mnohé sekty a že mniši od padaly od řádu Mahávírova; ale všechny tyto jevy byly jenom přechodné.
Nauka Mahévírova byla v řádu pilně studována a z těchto studií ještě ve třetím století před n.1. vznikla znamenitá teologická díla jako např. Sjámačárjovo Pannavaná Sútram. 447 Díla tato vznikla, když hlavou církve byl Managirih proslulý tím, že se snažil ze všech sil o návrat k prosto tě víry a řádové discipliny, a usiloval o to, aby mniši zase chodili nazí, jak tomu bývalo za Mahá
1011-5060
Jain Education International
For Private & Personal Use Only
www.jainelibrary.org
