________________
68 -
času se zakládá na jeho poměru ke změ nám ostatních látek, jež se v něm dejí, a proto je to relativní čas. Cas absolutní, paramérthikah, je nedělitelny, je věčný, nitjah. Vlastnost absolutního času je věčnost, nitjatvam, času relativního okamžitost, kšanikatvam. Ale i absolutní čas ná jenom jediný pradés. Nebot kdyby měl více pradééa při své věčnosti, musel by se obyčejnému pozorovateli jevit současně v rozličných podobách (jako např. hmota) a ne, jak se skutečně jeví, jako jediný míjivý okamžik.
Karma
Je-li nauka o estikájích základem, je nauka o karnanech stěžejním kamenem ažinistické nauky. V ní je skryto spojen! oněch látek mezi sebou a jejich působení ve vývoji duše, jež je cílem i me tou džinis tické nauky.
Džinistické pojetí karmana se však značně liší od podobné nauky v jiných indických soustavách, zejména od buddhistické nauky. Džinismu je pojen karDana samozřejný, je to jenom jemný tvar hmoty, súkšma-pudgalan, a proto nikde se o něm podrobněji nevykládá. Zato tím větší pozornost je věnována v metafysických spisech způsobu, jak se duše spojuje s touto jemnou hmotou a jak si vytváří jakési jemné tělo, jež jí činí způsobilou spojovat se dále is hrubou hmotou. Toto jemné tělo, zvané karma-sariram-587 doprovází duši na všech jejich cestách v koloběhu života, samsáru, a udržuje tak získané diaposice. Džinisté rádi přirovnávají karma k lepkavé hmotě, na níž zne tává vězet rozličná nečistota, 159)
foto džinis tické pojetí karmana je, jak se zdá nejstarší a ne primitivnější v Indii våbec, & všechny ostatní indioké teorie o převtěl ování nebo stěhování duší jsou pozdější, založená na tomto pôvodním a hodně primitivním názoru. To platí zejména o buddhismu, kde monistické pojetí světa působí neomírné potíže, jak vysvětlit přev tělování.
v podstatě vyplývá nauka o karmaně z dvojakosti světa, z jeho rozdělení na duševno a tělesno (hmotu), ne bo lépe řečeno na duševno a ne duševno (džívah & adžívan). Duševno čije, hmota nežije. Jejich spojení nemůže vést k svobodě, dokonalosti a klidu, neboť jsou ve vzájemné závislosti. Duše dychtf.myslit nebo jednat. Amota, tělo, ji poslouchá do 2rčité míry, načež odmítně dále spolupůsobit. Duše nená noci donutit tělo k další spolupráci a to ji působí bolest
a utrpení. 160)
Anota potřebuje být sdružena s duší, ne bot sama nemá vědomí, je ačétanah, kdežto duše má vědomí, je sačétanah. Spojení duše a hmoty je podle džinis tické nauky hmotné, ale je výsledkem činnosti duše, 1617
1011-5060 Jan Education international
For Private & Personal Use Only
www.jainelibrary.org
